Červen

Měsíc nervózního čekání

 

Už se to blíží. Už je to za dveřmi. Už se to skoro nedá vydržet. Máme to za pár. My všichni, ale školou povinní nejvíc. Svoboda je za rohem. Prázdniny se blíží. Čas si hrát! Protože je červen.

Hned začátek měsíce se slaví Mezinárodní den dětí a největším dárkem pro ty ve školní docházce je jistě fakt, že právě začíná konec školy. Ale málokdo ví, že první červen je také Světový den rodičů. Takže pozor, milé děti, dárek si zaslouží obě strany! Nebo se to taky může vykrátit a nikdo nedostane nic, nebo jak to v tý matice je, kdo by takhle ke konci školního roku věděl rady s počtama… Spíš už počítáme s tím, jak se poválíme u vody.

Měsíc červen protrpí ve škole všichni. Nejen celý měsíc, ale i jednotlivé dny. Vidina prázdnin je stále jasnější. Do oken sálá slunce. Člověk se těžko soustředí na něco jiného, než na odpoledne někde tam venku. Někteří nedočkavě odškrtávají kalendářní dny, stříhají metr a všichni cítí, že je to už na dosah. Samozřejmě nedočkaví nejsou jen žáci a studenti, ale i učitelé. Jsou po deseti měsících stejně vysílení jako jejich svěřenci. Jsou svorně plni naděje.

A než se nadějeme, červen je u konce a studentíci přinesou vysvědčení. Je překvapující, že některé rodiče výsledky překvapí. Přitom vysvědčení by nemělo nikoho překvapit. Svědčí o tom, jak moc si rodiče dětí během roku všímali. Jestli se děcka ne/učila je jedna věc, všímat si výsledků druhá věc, ale hlavně vnímat jejich snahu, to je třetí – možná nejpodstatnější - věc. Protože ne vždy je mezi snažením a výsledkem spravedlivé rovnítko.

Někomu jde učení levou zadní, aniž by nakouknul do učebnice, a někdo se může snažit sebevíc a… nic (moc). A často je pro život naopak výhoda, když se děti naučí brzy učit a musí o svoje známky bojovat, protože pak pro ně bude snazší vstup do samostatného života, kde většinou budou muset se rvát. Sami za sebe, za svou svobodu. Dvouměsíční osvobození od úkolů a hlavně ranního vstávání ale ocení jistě úplně všichni. Svoboda nade vše!

Svobody si někteří málo váží. I té obyčejné, třeba svobody pohybu nebo svobody vstávání. Když je pak člověk uvázán ze zdravotních důvodů na lůžku, dojde mu mnohé. Jaké to je, nebýt schopen dojít do koupelny, protáhnout si záda nebo se třeba i jen učesat. Úplně vyčerpá jediný týden. Co teprve celé týdny, měsíce, někdy i roky?  Koukání na telku a čtení časáků nějakou dobu baví, ale ne celé prázdniny. Každý chce po povalování vyrazit ven.

Ta svoboda vyběhnout ven! Vyjít ven. Nebo aspoň vyjet. A protože prázdniny jsou dlouhé, proč nezaběhnout za někým, kdo nikam sám nemůže? A vzít ho na vzduch? Ukázat, že slunce pořád venku sálá, odškrtnout nějaký ten den z dlouhého kalendáře a poskytnout trochu naděje a hlavně svobody? Určitě má někoho takového v okolí každý. Od (pra)prarodičů, přes sousedy až po obyvatele domova seniorů. Svoboda je za dveřmi. Jen je otevřít a vyrazit.

TOPlist