Leden

 

Uvádí: nový rok 

S příchodem nového roku přichází i spousta pocitů. Pocit naděje, pocit odhodlanosti, pocit nepopsaného listu (diáře). Protože je tu nový začátek. Protože je leden.

S novým rokem přichází mnoho nových možností. Jako bychom byli na startovní čáře a spoustu věcí mohli začít dělat jinak. Je dobré nepřepálit start a naplánovat si spíš pozvolný běh na delší trať než rovnou ostrý sprint. Abychom se nestrhli už na Tři krále.

Přišel čas předsevzetí. Ideální je dát si místo zákazů jen omezení. Kdo má v rodině děti, dobře ví, že výchova spočívá především v příkladu. Příkladně tedy není od věci potomkům ukázat, že je lepší neustálá snaha s menšími úspěchy než jednorázový megaplán  s nevalným závěrem. Jsou to totiž právě děti, které mají oči (vlastně i uši a ruce a téměř všechny části těla) všude, a které stejně zoufalého dospěláka přichytí s  čokoládou v koupelně nebo cigaretou za zády. A kterému pak po zbytek roku bude v uších znít jejich pohoršené: „Porušila jsi hodně morálních zákonů.“

Přišel čas slev. V obchodě se u kasy v jednu chvíli setkaly dvě ženy s náručí zlevněného oblečení. Obě najednou hodily svoji kupu na pultík. Prodavačka zesinala, a pak lehce třesoucím se hlasem sdělila, která lovkyně byla o setinu vteřiny rychlejší. Čekala úder ze strany té pomalejší. Přišla ale informace, že jsou kamarádky, takže se nepoperou. Prodávající si oddechla, ale… Chtěly tím naznačit, že být v duelu o rychlejší zaplacení s cizí ženou, tak se poperou? Jak pak dětem na pískovišti vysvětlit, aby se nemlátili lopatkou přes hlavu, když: „Takhle se v krámě mlátily dvě pani ramínkem od šatů!“

Přišel čas změn. Co nás letos všechno čeká? Oslavy narození, kulatin, svateb. Samozřejmě, že se možná objeví i nějaký ten rozvod a pohřeb, akce, se kterými se dopředu nepočítá. Přesto patří do životních změn. Při každé změně si můžeme vzpomenout na to, že vše zlé je k něčemu dobré a přidat si fakt, že vše dobré je také k něčemu dobré. A neztrácejme naději, protože život půjde dál, občas dokonce poletí. A k tomu jeden postřeh. Některé věci sice plynou dál, ale některé můžeme nechat u ledu. I když tím naše děti maličko zmateme.  „Letos ti bude pětatřicet? Už zase?“

Přišel čas na úsměv. Ne ledový, ale lednový. Dokáže totiž zahřát i v největší kose. V mrazu pro začátek pomůže, že nám úsměv doslova zmrzne na rtech. A pokračovat s ním lze i v dalších měsících. Nejlépe po celý rok. Už tam drží i sám. Je naštěstí návykový. Člověk si rychle zvykne na okamžité reakce. Devět z deseti úsměvů nám totiž někdo oplatí. A na to vemte led! Stejně jako to ví ti z nejmoudřejších: „Jsem tak šťastnej, až jsem zapomněl, že je mi zima.“

TOPlist