Otočme list lásky

Miluju jídlo. Nemám teď skoro co jíst, což je kruté. Ale co by bylo horší? Nemít koho milovat a co číst. A já kromě svých nezdárných dětí miluju zdárné čtení. Však se říká: pověz mi, co jíš/zda čteš a já ti povím, kdo jsi. 

Jídlo pro teď nechávám ležet (sk)ladem. Když někomu jako padesátikilová odmítnu nabízený kousek jídla nebo pozvánku na dort se slovy, že držím dietu, často hned zvedne obočí a ruku. Ruku sevřu a koukání skrz prsty změním v přátelské potřesení. Pro vysvětlení se pak svěřím zamračenému či podivenému, že to nedělám z plezíru (1), ale ze zdravotních důvodů. Naštěstí nejenom jídlem je člověk živ, a tak utíkám na místa, kde je nejlépe a kde lze zapomenout na zakázané.

Zakázané ovoce není z jídla to jediné. Naštěstí mi nikdo nezakázal knihy. Ty totiž žeru mnohem víc, než cokoliv k fyzické konzumaci. Duševní krmě v podobě čtení mě naplňuje štěstím. Kdekoliv prostě otevřete oči, knihu a už žijete jiným životem. Nezakázaným, svobodným. Jak se někdo občas nedokáže do knížky začíst, já spíš mívám problém se odčíst. Odpoutat se od příběhu, který mě většinou pohltí. Když je v knize mráz, můžu sedět u kamen a stejně se budu třást. Zimou. I v létě na zahradě. 

V knížce můžete cokoliv. Zažít i pojíst. Následuje trávení. Já se během knižního trávení vzpamatovávám do reality. Proto raději čtu večer, abych nepůsobila přes den zmateným dojmem. I přesto prý občas mluvím archaicky, protože výrazy jako škamna (2) nebo plezír už prý leckdo nepoužívá. Ale když mně se tak líbí! Některých slov je vážně škoda. Ale já o ně nepřicházím, protože čtu. A z knížek naštěstí nemizí tak jako z hovorového jazyka. 

Nicméně slovo jako "zbojník" mi nijak zastaralé nepřijde. Přesto se mu nedávno jedna šestnáctiletá holčina divila a netušila nejen co znamená, ale že vůbec existuje. Neříkám, že má mít jako já (v jejím věku!) plakáty Robina Hooda na zdi, ale něco to o ne-čtení přeci jen napovídá. Slovní zásobu je potřeba rozšiřovat. I já se snažím neulpívat jen na staromluvě a aktuálnomluvě. Jsem celkem v obraze i v novomluvě, například jsem v obraze i když se mluví o JůTuberech.

Jinak bych pro dnešní mládeže byla totiž zcela neč(t)itelná a nestravitelná. A strava je přece pro život nezbytná. A ještě pro jistotu, snad jen pro týnejdžry dodávám legendu (ne tu středověkou):

(1) plezír = rozkoš, příjemný pocit, rozptýlení 

(2) škamna = školní lavice

 
TOPlist