Jakmile se udělalo venku hezky, hned na mě sedla potřeba vyrazit ven a nasadit prázdniny. Nahlas jsem to samozřejmě (naštěstí!) neřekla, protože tenhle pokyn by jistě děti napoprvé i slyšely i poslechly. Ale nedá se svítit, i když svítí, musím držet dospěláka a držet i nadále školní program. Učení s učením omezeným Před časem bylo řečeno, […]
Čtvrtej tejden doma: Tady, teď a pak
Nejsem v první linii. Lidi v první linii obdivuju a myslím na ně. Moc jiného mi nezbývá. Já držím domácí linii. Je to právě 30 dní, co jsem nesama doma. Uznávám, že se to nedá srovnat s první ani s druhou linií. Ale jako… taky to není úplně med, pro nás, rozmazlené touhle bezpečnou klidnou pohodlnou dobou. Netrpíme […]
Třetí tejden doma: Trocha toho vděku
Věkem nemoudřím, ale čím dál víc mudruju. A protože mi právě na záda klepou kulatiny se čtyřmi křížky, mám pocit, že na to teď mám trochu nárok. Mám pocit, že světu chybí vděk, tak si zabilancuju s ním. Neznamená to, že jsme jako lidstvo úplně nevděční, ale možná to, že nejsme dost vděční. Když mluvím s pamětníky, […]
Druhej tejden doma: Bacha, lidi!
To se takhle člověk vzbudí s radostí, že sen i film o tom, že jsme poslední lidi na světě, je pryč. Že ty prázdné ulice se časem zase zaplní lidmi. Že pomine to neuvěřitelné TICHO, přehlušované jen zpěvem ptáků. Ty pak zas uslyším, jen když vstanu v pět ráno, ne celý den jako teď. Že se psi […]
První tejden doma: Klídek, piánko
Dětem se splnil odvěký sen. Není nad léčbu realitou. Myslím, že po pár týdnech (nebo měsících, to mám až děs psát!) pošupajděj bez výjimky s radostí do zařízení a už nikdy nebudou tohle přání opakovat. Protože i největším peciválům dojde, že je vlastně fajn občas vypadnout z domova. A(le) jednou… jednou budou svým dětem a vnoučatům vyprávět, […]
Otočme list lásky
Miluju jídlo. Nemám teď skoro co jíst, což je kruté. Ale co by bylo horší? Nemít koho milovat a co číst. A já kromě svých nezdárných dětí miluju zdárné čtení. Však se říká: pověz mi, co jíš/zda čteš a já ti povím, kdo jsi. Jídlo pro teď nechávám ležet (sk)ladem. Když někomu jako padesátikilová odmítnu nabízený kousek jídla nebo pozvánku na dort se slovy, […]
Staré záře nad bednou
Rozhodla jsem se přesunout v domě pár beden. A pár tentokrát rozhodně nejsou jen dvě. A některé z nich se se mnou nepřesouvaly poprvé. Jedna se mnou dokonce zažila všechna stěhování. Nejdřív byla poloprázdná, teď už je plná zhruba ze tří čtvrtin. Je to bedna plná vzpomínek. Dalo by se říct spíš truhla, protože v […]
Kalhoty
Měla jsem oblíbený kalhoty. Cítíte tu neaktuálnost v tom „měla“? Cítíte tam ten můj smutek, tu bolest? Tu tragičnost situace? A dodávám, že pouze tragičnost, žádná filmově oblíbená tragi-komičnost. Ani trochu komiky. Žádná veselá scénka, kdy se okolí a nakonec i postižený jedinec popadá za břicho. Nikdo se při tom nesmál. Ani potom. Jestli jste tu […]
Chvíle absolutního štěstí
Já se ráda raduju a ráda se raduju z maličkostí. Ale existují i chvíle absolutního štěstí. Takové ty chvilky, o kterých máte později pocit, že se to snad ani nemohlo stát. Že to byl jen sen. Proto je skvělé, když se ty chvilky zaznamenají. Je pro mě důležité ne to, abych tím udivovala sví okolí, ale abych […]
Předpověď počasí
Už-už jsme chtěli zrušit zahradní oslavu, protože podle předpovědí ze všech dostupných zdrojů to vypadalo na celoodpolední deště až do nočních buřin. Jenže jednak jsme měli nový zahradní krb a jednak se až zázračně podařilo domluvit termín, který se hodil všem patnácti členům nejbližší rodiny. A měli jsme spoustu jídla, které je nejlepší v úpravě […]