Archiv rubriky: Pondělníky

Pondělníky

Třetí tejden doma: Trocha toho vděku

Věkem nemoudřím, ale čím dál víc mudruju. A protože mi právě na záda klepou kulatiny se čtyřmi křížky, mám pocit, že na to teď mám trochu nárok. Mám pocit, že světu chybí vděk, tak si zabilancuju s ním. Neznamená to, že jsme jako lidstvo úplně nevděční, ale možná to, že nejsme dost vděční. Když mluvím s pamětníky, […]

Pondělníky

Druhej tejden doma: Bacha, lidi!

To se takhle člověk vzbudí s radostí, že sen i film o tom, že jsme poslední lidi na světě, je pryč. Že ty prázdné ulice se časem zase zaplní lidmi. Že pomine to neuvěřitelné TICHO, přehlušované jen zpěvem ptáků. Ty pak zas uslyším, jen když vstanu v pět ráno, ne celý den jako teď. Že se psi […]

Pondělníky

První tejden doma: Klídek, piánko

Dětem se splnil odvěký sen. Není nad léčbu realitou. Myslím, že po pár týdnech (nebo měsících, to mám až děs psát!) pošupajděj bez výjimky s radostí do zařízení a už nikdy nebudou tohle přání opakovat. Protože i největším peciválům dojde, že je vlastně fajn občas vypadnout z domova. A(le) jednou… jednou budou svým dětem a vnoučatům vyprávět, […]

Pondělníky

Otočme list lásky

Miluju jídlo. Nemám teď skoro co jíst, což je kruté. Ale co by bylo horší? Nemít koho milovat a co číst. A já kromě svých nezdárných dětí miluju zdárné čtení. Však se říká: pověz mi, co jíš/zda čteš a já ti povím, kdo jsi. Jídlo pro teď nechávám ležet (sk)ladem. Když někomu jako padesátikilová odmítnu nabízený kousek jídla nebo pozvánku na dort se slovy, […]

Pondělníky

Staré záře nad bednou

Rozhodla jsem se přesunout v domě pár beden. A pár tentokrát rozhodně nejsou jen dvě. A některé z nich se se mnou nepřesouvaly poprvé. Jedna se mnou dokonce zažila všechna stěhování. Nejdřív byla poloprázdná, teď už je plná zhruba ze tří čtvrtin. Je to bedna plná vzpomínek. Dalo by se říct spíš truhla, protože v […]

Pondělníky

Kalhoty

Měla jsem oblíbený kalhoty. Cítíte tu neaktuálnost v tom „měla“? Cítíte tam ten můj smutek, tu bolest? Tu tragičnost situace? A dodávám, že pouze tragičnost, žádná filmově oblíbená tragi-komičnost. Ani trochu komiky. Žádná veselá scénka, kdy se okolí a nakonec i postižený jedinec popadá za břicho. Nikdo se při tom nesmál. Ani potom. Jestli jste tu […]

Pondělníky

Chvíle absolutního štěstí

Já se ráda raduju a ráda se raduju z maličkostí. Ale existují i chvíle absolutního štěstí. Takové ty chvilky, o kterých máte později pocit, že se to snad ani nemohlo stát. Že to byl jen sen. Proto je skvělé, když se ty chvilky zaznamenají. Je pro mě důležité ne to, abych tím udivovala sví okolí, ale abych […]

Pondělníky

Předpověď počasí

Už-už jsme chtěli zrušit zahradní oslavu, protože podle předpovědí ze všech dostupných zdrojů to vypadalo na celoodpolední deště až do nočních buřin. Jenže jednak jsme měli nový zahradní krb a jednak se až zázračně podařilo domluvit termín, který se hodil všem patnácti členům nejbližší rodiny. A měli jsme spoustu jídla, které je nejlepší v úpravě […]

Pondělníky

Supermom

Nejlepší maminka je: 1. láskyplná: i když je dítko jakékoliv, prostě ho bezvýhradně miluje. 2. trpělivá: i když dítko vypráví o počítačové hře, o které nemá ani šajnu, hodiny mu naslouchá a dokonce se zaujetím 3. chápavá: i když dítko zrovna vůbec nechápe, tak věří, že si časem navzájem zase porozumí. 4. odpouštějící: i když dítko opětovně zklámává ji […]

Pondělníky

Maminko‚ ty jsi slavná!

Tak u nás muselo dojít na stříhání. A to nebyl nikdo ani moc zarostlý, konečky neroztřepené a zrovna jsme netvořili. Stříhal se „Kámen – nůžky – papír.“ Šlo o knihu Kniha příšer. Šlo o to, kdo ji dostane k narozeninám. Asi by to nebylo nijak divné, kdyby si stříhaly děti. Ale stříhal si synek a … […]

Back To Top