Cesta za (po)city

Cesta za (po)city

Příběhy lidí, kteří navždy odešli, mám v hlavě a v srdci už dlouhá léta, dokonce desetiletí. Vzpomínky na ně se ve mně střádaly, přibývaly další, vlastně mě dlouho ani nenapadlo, že je dám někdy dohromady, na papír. Ale ani u první knihy nepřišel nápad s vydáním z mé hlavy. Jen jsem psala. A když mi už několikátý cizí člověk řekl nebo napsal, ať svoje fejetony vydám, teprve jsem se nad tím zamyslela. Proto vyšly Neposedné fejetóny. U téhle knížky vyšel impuls taky zvenku. Sice jsem neměla nic sepsáno, ale na téma dobrovolnictví u seniorů, doprovázení umírajících a posledních chvil člověka jsem mluvila s mnoha lidmi. Ať už to byli sociální pracovníci v domovech jako jsem původem já nebo aktuální dobrovolníci jako jsem teď já nebo lidé z jiné doprovázející profese od zdravotníků po paní farářku, a také mnoho doprovázejících rodinných členů. Ten postřeh ohledně potřeby „něčeho dobrého na konec“ jsme shodně viděli všichni. A tak jsem sepsala dvanáct příběhů.

Pro koho je to čtení? Pro ty, kteří podobnou situaci zažívají nebo zažili. Jako podpora, že v tom nejsou sami. Jako poděkování, že jsou na dobré cestě. Pro ty, kteří nad tímto tématem přemýšlí, ale i pro ty, kteří nad ním ještě ani neuvažovali. Možná jako inspirace. Možná jako naděje. Pro mě osobně to navíc je záznam mnoha zážitků a vzpomínek, které mě dokážou rozradostnit, dojmout, rozplakat, ale hlavně uklidnit, že jdu těch dvacet uplynulých samostatných let správným směrem. Není to vždycky úplně sranda. Jasně, že ne. Ale je v tom spousta naděje, spousta lásky, spousta porozumění, spousta (po)citu. A dokonce i ta legrace je na závěr důležitá častěji, než by se zdálo.

Těch příběhů existují tisíce, miliony. Někdy ale stačí jeden a může vám změnit život, hodnoty, pohled na svět. A tak tucet příběhů mého srdce posílám do světa. Jsou to příběhy inspirované životem… a smrtí. Protože považuji za důležité, aby měl každý šanci „odejít po dobrém“. A je často na okolí, jestli tu šanci poskytne. A my všichni jsme to okolí. Vždyť i my jednou budeme chtít odejít po dobrém, protože… kdo by nechtěl. Tak šťastnou cestu!

Někdy krátce, někdy obsáhleji, tak nějak o (mém) životě... Ale prej to má pár lidí podobně. Tak možná i o jejich životě. Možná i o tom Vašem.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Back To Top