ČTENÍ VEŘEJNÉ
Ráda chodím na autorská předčítání. Když čtu knížky pana Formánka, slyším v hlavě jeho hlas, ne ten svůj. Nedávno jsem se ale podruhé v životě ocitla na druhé straně. Neseděla jsem v publiku a v klidu neposlouchala, ale seděla jsem před publikem a neklidně četla. Nikdy jsem nebyla recitátorka, natož vyrazit s vlastní kůží (s vlastním inkoustem) na trh, to je fakt náročná záležitost.
ČTENÍ EMOTIVNÍ
Když jsem viděla pár fotek (naštěstí byly opravdu jen dvě) z tohoto čtení, došlo mi, že stále neumím udržet grimasy na uzdě. Stejně jako jazyk za zuby. Oboje mi možná škodí. Ale oboje jsem tak nějak já. Možná kdybych zadržovala grimasy a emoce a jazyk, neměla bych pak co předčítat. A tak asi nechám ksichty ksichtama, čtenářům (bude-li nějaké) příště doporučím zavřít oči a budu prostě svá.
