Byli jsme čtvrtý ze sedmi! Super! Mám radost. Některé děti (a bohužel i rodiče) berou jako prohru už druhé místo. To mi přijde nejen smutné, ale i děsivé. Prohra je něco vzdát. Zkusit něco, ať už s větší nebo menší šancí na úspěch, to je vítězství. A vlastně i ten úspěch je ve výsledku relativní. Kdo začne a vydá ze sebe to nejlepší, je pro mě vítěz.

Tentokrát

Pro mě jsou to vítězové. A rozhodně ne proto, že nebyly sedmí. Mám to tak u všech soutěží a her, kterých se moje děti zúčastní. Pro mě je vítězstvím to, že prohru přijmou. Uznají vítěze a sami (snad jsem je k tomu výchovně do-vedla) dokáží uznat, že ostatní byly lepší, rychlejší, přesnější, kreativnější, prostě se jim zadařilo líp. Tentokrát.

Motivace 

Tentokrát je taky důležité. Pro motivaci. Nevzdají to a optimisticky se těší na příště. Ať už jde o kuličky, hasičské závody nebo výtvarnou soutěž. Ví, že je potřeba se zlepšit, vypilovat dovednosti, připravit se, lépe se soustředit. A ví, že to bude zábava, ne nervy jestli vyhraju nebo ne. A když ne, bude to průšvih.

VÝhra a PROhra

Radovat se a VÝskat z výhry umí každý (každý normální člověk i zvíře), ale ne každý dokáže uznat prohru (a to dost často platí i na dospělé). Je potřeba se to naučit. Proto se už děti trénují na geniální hře „Člověče, nezlob se.“ Přijde mi zvláštní, když se někde „nevyhazuje“, to nikoho nenaučí, aby dokázal ovládnout hněv a uznat porážku. A také je zde krásně vidět, že jedna prohra nic neznamená. Příště to může být úplně jinak. Další PRO pro prohru.

Optimismu zdar

Kamarádky dcerka je také ukázková optimistka, přinesla domů slohovku za čtyři, plnou pravopisných chyb. Děvče si stejně našlo pozitivum. „Ale to písmo je hezký, viď, mami?“ Pro mě by děti neprohrály, ani kdyby byly sedmí ze sedmi. Protože je tolik dalších dětí i dospělých, co se do toho ani nepustili. Vzdali to předem. Rozhodně není od věci pořekladlo „není důležité vyhrát, ale … “

P.S. Ano, zúčastnit se.