Kdo by to byl řekl. Sedm týdnů. To je dost. Pak otočíte kalendář a tam zjistíte, že do prázdnin ještě dva měsíce. Trochu mě to zarazilo. Ale vlastně tím pádem jakoby zhruba polovina za námi. Aspoň co se školy týká. Je třeba se udržet svěže a duševně fit, je třeba předcházet ponorce a meditovat. Každý po svém.

Ponoření do ticha

Na společnost dětí jsem zvyklá. Trávím s nimi i v běžné době hodně času. Nicméně… teď s nimi jsem opravdu furt. A musím uznat, že už jsem trochu toho osobního prostoru a času začala postrádat. A tak si hledám aspoň chvilky, ve kterých můžu být nerušeně jen sama. Jednou z nich je chvíle, kdy mají oba potomci ve stejnou hodinu online hodinu. A já se naučila si vše naplánovat tak, abych měla vše na oběd připravené, pečící se, vařící se. Vezmu si čaj, knížku, sešit s tužkou. A vyrážím (ideálně na zahradu) číst nebo psát. Začíná moje chvilka, poslouchám jen ptačí zpěv nebo řev.

Ponoření do vlastního nitra

Jóga je snad jediná věc, u které mi nevadí, že mi nejde. Aspoň ohledně pozic. Zato meditační části mi jdou a hlavně mě ohromně zklidňují, naučila jsem se opravdu vypnout. Nepřemýšlet. A to se teď hodí. Stejně jako to, že naše lektorka začala celkem brzy vysílat pravidelné lekce online. Ze začátku jsem se zapojila i víckrát týdně. Sport milující dcerku naštěstí bavily jen první dvě lekce, pak už mě nechala meditovat o samotě. „Mamka usnula?“ Ozývá se občas za zavřenými dveřmi. „Ne, to je jenom Mrtvola.“ Dveře jsou zčásti prosklené. Slova přicházejí z dálky.

Ponoření do vln

Mezi naše oblíbené činnosti patří prohlížení fotek. Jak je člověk pořád na jednom místě, je fajn si zavzpomínat. Děti dvakrát řádily v mořských vlnách, tyhle vzpomínky mají asi nejraději. Ale není nutno jen vzpomínat. Dneska se dělá takových vůní do koupele. A tak si plujeme na vlastní domácí vlně. A abych se dočkala klidné koupele bez vyrušování, vypustila jsem společné večeře a napustila si samostatnou vanu. Naservíruju večeři, pustím telku a utíkám se schovat pod vodu. Protože když zavřu oči, jako bych neslyšela nic než pravé mořské vlny.

Ponoření do šatníku

Přestože v domácím prostředí trávím většinu času posledních dvanáct let, tolik času jsem ještě v domácím oblečení nestrávila. Přeci jen ráda zařazuju kulturu, setkání s přáteli, doprovody na aktivity dětí, nákupy. To všechno zahrnuje oblečení tzv. venkovní. Za necelé dva měsíce jsem strávila v legínách, teplácích a pyžamu neuvěřitelné množství hodin. A už mě to trochu štvalo, tak jsem se ponořila do skříně. Udělala jsem dvě věci. Jednak jsem vytřídila pytel oblečení do charitativního kontejneru a jednak jsem k tomu kontejneru vyrazila… ano, nastrojená. Neslýchané.

Ponoření do minulosti

Kdo to nedělá, když je trocha času. Vytřídit staré věci. Tak se ke mně dostaly i dopisy z lásky. Bylo to dojemné a trochu alarmující. Protože kdo ještě dneska píše dopisy v ruce? Ani obyčejné, natož zamilované. Posíláme si zprávy mobilem. A když není vztah aktuální nebo ideální, tak to prostě všechno smažeme. Jasně, dopisy lze taky spálit nebo vyhodit. Ale dá to víc práce (a přemýšlení), než zmáčknout jedno tlačítko. A tak jsem si s dojetím početla čtvrt století stará psaníčka plné srdíček. A pak jsem je schovala. Třeba se ráda zase za dalších pětadvacet let dojmu. Uvidíme, uslyšíme.

Zdravím a přeji zdraví (fyzické i duševní) všem!