Máloco je tak krásné jako rozzářené dětské oči. Spoustu takových párů je vidět v první školní den před třídami s jedničkou na dveřích. Sice už někteří (hlavně ti, kteří mají starší a tudíž školně zkušenější sourozence) tuší, že to nebude úplně zívačka, ale přeci jen po školních přípravkách se tam vlastně těší. Někteří nepokrytě, jiní aspoň vnitřně, aby […]
Moje (vánoční) nasávání
Kolem je to samý dokonalý úklid, celonoční pečení, naštvané nakupování a spěchající supící davy. Je lepší nenechat se do toho zatáhnout. Jinak si (zase) člověk zkazí celý prosinec. Není nejlepší mít v hlavě o advent myšlenku „Hlavně ať už je to za náma!“ Chce to nasávat tu správnou atmosféru. Ne tu, kde se všichni ženou a řeší, […]
Maminko‚ ty jsi slavná!
Tak u nás muselo dojít na stříhání. A to nebyl nikdo ani moc zarostlý, konečky neroztřepené a zrovna jsme netvořili. Stříhal se „Kámen – nůžky – papír.“ Šlo o knihu Kniha příšer. Šlo o to, kdo ji dostane k narozeninám. Asi by to nebylo nijak divné, kdyby si stříhaly děti. Ale stříhal si synek a … […]
Už je úterý!
Jejda, od začátku roku nemám poprvé blogové pondělí. Nejdřív jsem se lekla, a pak mi došlo: není to žádnej průšvih. Je štěstí mít práci. Je štěstí mít práci, která vás baví. Je štěstí mít spoustu práce, která vás baví (ťukťukťuk). A je potřeba být flexibilní, což se prý dneska už nemá psát do životopisů, protože […]
Úděl domácí úči
Dneska mi úspěšně odmaturoval můj druhý student. Prožívala jsem to s oběma. A byla jsem pyšná, když mi přišla zpráva: „Hi, mám to!“ A byla jsem pyšná, že mi to napsali mezi prvníma. Rodiče, nejlepší kámoši a domácí úča. Ještě než to šli zapít. Stala jsem se zvláštní součástí rodiny. Nedokážu se odosobnit. Nedokážu odučit a […]
radost z proHry
Byli jsme čtvrtý ze sedmi! Super! Mám radost. Některé děti (a bohužel i rodiče) berou jako prohru už druhé místo. To mi přijde nejen smutné, ale i děsivé. Prohra je něco vzdát. Zkusit něco, ať už s větší nebo menší šancí na úspěch, to je vítězství. A vlastně i ten úspěch je ve výsledku relativní. […]
Jak jsme hledali jméno
Dorotka. Betynka. Anička. Tři favoritky pro variantu holčičího pohlaví. Nic seriálového, nic podle slavné osobnosti, nic dědičného. Po prvním ultrazvuku bylo jasno. Všechno je jinak. To prostě není Dorotka. Ani žádná jiná předem vymýšlená. Vzala jsem do ruky kalendář. Pěkně od ledna. Po pár měsících (v kalendáři, listování trvalo pár minut) padlo TO jméno. Jůženka! […]