Jestli si na něčem zakládám, tak na svých oblíbených stránkách. Nejen na knižních, ale i na lidských. Na zakládání to já jsem mistr. Vlastně mistryně, abychom byli korektnější. Mně už se v životě podařilo založit ledacos. Třeba techničák. Ale o korektnosti a techničáku až někdy jindy. Ať si nepřetrhnu nit. Udržet myšlenku, to umí skvěle právě […]
Třetí tejden doma: Trocha toho vděku
Věkem nemoudřím, ale čím dál víc mudruju. A protože mi právě na záda klepou kulatiny se čtyřmi křížky, mám pocit, že na to teď mám trochu nárok. Mám pocit, že světu chybí vděk, tak si zabilancuju s ním. Neznamená to, že jsme jako lidstvo úplně nevděční, ale možná to, že nejsme dost vděční. Když mluvím s pamětníky, […]
Otočme list lásky
Miluju jídlo. Nemám teď skoro co jíst, což je kruté. Ale co by bylo horší? Nemít koho milovat a co číst. A já kromě svých nezdárných dětí miluju zdárné čtení. Však se říká: pověz mi, co jíš/zda čteš a já ti povím, kdo jsi. Jídlo pro teď nechávám ležet (sk)ladem. Když někomu jako padesátikilová odmítnu nabízený kousek jídla nebo pozvánku na dort se slovy, […]
Maminko‚ ty jsi slavná!
Tak u nás muselo dojít na stříhání. A to nebyl nikdo ani moc zarostlý, konečky neroztřepené a zrovna jsme netvořili. Stříhal se „Kámen – nůžky – papír.“ Šlo o knihu Kniha příšer. Šlo o to, kdo ji dostane k narozeninám. Asi by to nebylo nijak divné, kdyby si stříhaly děti. Ale stříhal si synek a … […]
Učím (se) číst
Čtu už dobrých třicet let. Ale znáte to, někdy je na to času víc (mateřská, dovolená) a někdy míň (pracovní frmolení). A protože mám ráda paradoxy a nerada nečtecí časy, našla jsem si chvilku i v (mezi)čase. Poslední dobou tak víc čtu. Možná i proto, že se mi stále víc hromadí další knížky, tipy na ně […]