Archiv pro štítek: láska

Pondělníky

Osmý týden doma: Začátek návratu

Po dvou měsících izolace to vypadá, že se začíná trochu náš malý svět vracet k normálu. Teda, ne že by se šlo do školy – aspoň většina ještě ne. Ne že bychom zcela odložili roušky. Ne, že bychom mohli na koncert. Ale děti už můžou na kroužky! Například. Odkroužené děti Je to takový zvláštní pocit. Člověk […]

Pondělníky Životníky

Sedmej tejden doma: Čas na ponor(ku)

Kdo by to byl řekl. Sedm týdnů. To je dost. Pak otočíte kalendář a tam zjistíte, že do prázdnin ještě dva měsíce. Trochu mě to zarazilo. Ale vlastně tím pádem jakoby zhruba polovina za námi. Aspoň co se školy týká. Je třeba se udržet svěže a duševně fit, je třeba předcházet ponorce a meditovat. Každý […]

Pondělníky

Kolikátej tejden doma? Šestinedělí!

Ani by mě nenapadlo, kolik společného má nouzový stav se šestinedělím. Ale když se nad tím pozastavím a zamyslím… Je to oboje zvláštní, náročný čas, plný nového a nečekaného. Čas, kdy je najednou všechno jinak. Lze namítnout, že šestinedělí je očekávatelné, ale kdo ho zažil, tak se tomu zasměje. Protože očekávat ho můžete, ale ono se […]

Pondělníky

Čtvrtej tejden doma: Tady, teď a pak

Nejsem v první linii. Lidi v první linii obdivuju a myslím na ně. Moc jiného mi nezbývá. Já držím domácí linii. Je to právě 30 dní, co jsem nesama doma. Uznávám, že se to nedá srovnat s první ani s druhou linií. Ale jako… taky to není úplně med, pro nás, rozmazlené touhle bezpečnou klidnou pohodlnou dobou. Netrpíme […]

Pondělníky

Třetí tejden doma: Trocha toho vděku

Věkem nemoudřím, ale čím dál víc mudruju. A protože mi právě na záda klepou kulatiny se čtyřmi křížky, mám pocit, že na to teď mám trochu nárok. Mám pocit, že světu chybí vděk, tak si zabilancuju s ním. Neznamená to, že jsme jako lidstvo úplně nevděční, ale možná to, že nejsme dost vděční. Když mluvím s pamětníky, […]

Pondělníky

Otočme list lásky

Miluju jídlo. Nemám teď skoro co jíst, což je kruté. Ale co by bylo horší? Nemít koho milovat a co číst. A já kromě svých nezdárných dětí miluju zdárné čtení. Však se říká: pověz mi, co jíš/zda čteš a já ti povím, kdo jsi. Jídlo pro teď nechávám ležet (sk)ladem. Když někomu jako padesátikilová odmítnu nabízený kousek jídla nebo pozvánku na dort se slovy, […]

Pondělníky

Staré záře nad bednou

Rozhodla jsem se přesunout v domě pár beden. A pár tentokrát rozhodně nejsou jen dvě. A některé z nich se se mnou nepřesouvaly poprvé. Jedna se mnou dokonce zažila všechna stěhování. Nejdřív byla poloprázdná, teď už je plná zhruba ze tří čtvrtin. Je to bedna plná vzpomínek. Dalo by se říct spíš truhla, protože v […]

Back To Top