Když hledáte a najdete Něco anebo Nic. Když dorazila čerstvá várka mých knížek domů z tiskárny, s obavami jsem jeden náhodně vybraný kousek procházela. Jestli Něco najdu, nějakou chybu či chyby. Ač jsem si lehce alibisticky řekla, že co bylo před tiskem chybou, stává se po vytištění záměrem… Naštěstí a k velké radosti jsem nenašla […]
Pondělky letěj´
Pondělky je moderní pomlouvat. Protože to začíná pracovní týden. Protože z volné neděle je nevolnické pondělí. Pondělí nesnáší i Garfield, a to je kocour, který do práce nemusel. Chudák pondělí. Odneslo to, aniž by něco provedlo. S optimistickým pohledem na svět jde přitom pondělek brát za nový začátek. Minulý týden se mi něco nepovedlo, tak […]
Třetí tejden doma: Trocha toho vděku
Věkem nemoudřím, ale čím dál víc mudruju. A protože mi právě na záda klepou kulatiny se čtyřmi křížky, mám pocit, že na to teď mám trochu nárok. Mám pocit, že světu chybí vděk, tak si zabilancuju s ním. Neznamená to, že jsme jako lidstvo úplně nevděční, ale možná to, že nejsme dost vděční. Když mluvím s pamětníky, […]
Druhej tejden doma: Bacha, lidi!
To se takhle člověk vzbudí s radostí, že sen i film o tom, že jsme poslední lidi na světě, je pryč. Že ty prázdné ulice se časem zase zaplní lidmi. Že pomine to neuvěřitelné TICHO, přehlušované jen zpěvem ptáků. Ty pak zas uslyším, jen když vstanu v pět ráno, ne celý den jako teď. Že se psi […]
První tejden doma: Klídek, piánko
Dětem se splnil odvěký sen. Není nad léčbu realitou. Myslím, že po pár týdnech (nebo měsících, to mám až děs psát!) pošupajděj bez výjimky s radostí do zařízení a už nikdy nebudou tohle přání opakovat. Protože i největším peciválům dojde, že je vlastně fajn občas vypadnout z domova. A(le) jednou… jednou budou svým dětem a vnoučatům vyprávět, […]
(Opět) Nový začátek
Máloco je tak krásné jako rozzářené dětské oči. Spoustu takových párů je vidět v první školní den před třídami s jedničkou na dveřích. Sice už někteří (hlavně ti, kteří mají starší a tudíž školně zkušenější sourozence) tuší, že to nebude úplně zívačka, ale přeci jen po školních přípravkách se tam vlastně těší. Někteří nepokrytě, jiní aspoň vnitřně, aby […]
Maminko‚ ty jsi slavná!
Tak u nás muselo dojít na stříhání. A to nebyl nikdo ani moc zarostlý, konečky neroztřepené a zrovna jsme netvořili. Stříhal se „Kámen – nůžky – papír.“ Šlo o knihu Kniha příšer. Šlo o to, kdo ji dostane k narozeninám. Asi by to nebylo nijak divné, kdyby si stříhaly děti. Ale stříhal si synek a … […]
Už je úterý!
Jejda, od začátku roku nemám poprvé blogové pondělí. Nejdřív jsem se lekla, a pak mi došlo: není to žádnej průšvih. Je štěstí mít práci. Je štěstí mít práci, která vás baví. Je štěstí mít spoustu práce, která vás baví (ťukťukťuk). A je potřeba být flexibilní, což se prý dneska už nemá psát do životopisů, protože […]