Štítek: psaní

Pondělníky

Nic anebo Něco

Když hledáte a najdete Něco anebo Nic. Když dorazila čerstvá várka mých knížek domů z tiskárny, s obavami jsem jeden náhodně vybraný kousek procházela. Jestli Něco najdu, nějakou chybu či chyby. Ač jsem si lehce alibisticky řekla, že co bylo před tiskem chybou, stává se po vytištění záměrem… Naštěstí a k velké radosti jsem nenašla […]

Pondělníky

Třetí tejden doma: Trocha toho vděku

Věkem nemoudřím, ale čím dál víc mudruju. A protože mi právě na záda klepou kulatiny se čtyřmi křížky, mám pocit, že na to teď mám trochu nárok. Mám pocit, že světu chybí vděk, tak si zabilancuju s ním. Neznamená to, že jsme jako lidstvo úplně nevděční, ale možná to, že nejsme dost vděční. Když mluvím s pamětníky, […]

Pondělníky

První tejden doma: Klídek, piánko

Dětem se splnil odvěký sen. Není nad léčbu realitou. Myslím, že po pár týdnech (nebo měsících, to mám až děs psát!) pošupajděj bez výjimky s radostí do zařízení a už nikdy nebudou tohle přání opakovat. Protože i největším peciválům dojde, že je vlastně fajn občas vypadnout z domova. A(le) jednou… jednou budou svým dětem a vnoučatům vyprávět, […]

Pondělníky

A je to Tady. Vylezla jsem z vany!

Ne že by mi to jindy nešlo. Problém jsem měla jen dvakrát v životě, kdy jsem vypadala (a cítila se) jako velryba v hodně mini akvárku. Těhotná období mám ale za sebou. Přesto mívám s vylezením z vany problém. Spíš psychického rázu. Kdykoliv jsem totiž ve vaně, dostanu myšlénku. Inspiraci. Nápad. A většinou to dopadne tak, […]

Back To Top