Mikuláš má svátek dneska, ale chodil už včera. Stejně jako byl včera Mezinárodní den dobrovolníků. Ti ale chodí nejen jednou do roka. Svatý Mikuláš, proslulý svou štědrostí k potřebným, by měl dost radost. V cizině je dobrovolnictví úplně běžná záležitost. I u nás to dříve byla běžná záležitost, pomoct nebo potěšit potřebného. Dojít sousedce pro […]
Osmý týden doma: Začátek návratu
Po dvou měsících izolace to vypadá, že se začíná trochu náš malý svět vracet k normálu. Teda, ne že by se šlo do školy – aspoň většina ještě ne. Ne že bychom zcela odložili roušky. Ne, že bychom mohli na koncert. Ale děti už můžou na kroužky! Například. Odkroužené děti Je to takový zvláštní pocit. Člověk […]
Třetí tejden doma: Trocha toho vděku
Věkem nemoudřím, ale čím dál víc mudruju. A protože mi právě na záda klepou kulatiny se čtyřmi křížky, mám pocit, že na to teď mám trochu nárok. Mám pocit, že světu chybí vděk, tak si zabilancuju s ním. Neznamená to, že jsme jako lidstvo úplně nevděční, ale možná to, že nejsme dost vděční. Když mluvím s pamětníky, […]
Druhej tejden doma: Bacha, lidi!
To se takhle člověk vzbudí s radostí, že sen i film o tom, že jsme poslední lidi na světě, je pryč. Že ty prázdné ulice se časem zase zaplní lidmi. Že pomine to neuvěřitelné TICHO, přehlušované jen zpěvem ptáků. Ty pak zas uslyším, jen když vstanu v pět ráno, ne celý den jako teď. Že se psi […]
(Opět) Nový začátek
Máloco je tak krásné jako rozzářené dětské oči. Spoustu takových párů je vidět v první školní den před třídami s jedničkou na dveřích. Sice už někteří (hlavně ti, kteří mají starší a tudíž školně zkušenější sourozence) tuší, že to nebude úplně zívačka, ale přeci jen po školních přípravkách se tam vlastně těší. Někteří nepokrytě, jiní aspoň vnitřně, aby […]
Staré záře nad bednou
Rozhodla jsem se přesunout v domě pár beden. A pár tentokrát rozhodně nejsou jen dvě. A některé z nich se se mnou nepřesouvaly poprvé. Jedna se mnou dokonce zažila všechna stěhování. Nejdřív byla poloprázdná, teď už je plná zhruba ze tří čtvrtin. Je to bedna plná vzpomínek. Dalo by se říct spíš truhla, protože v […]
radost z proHry
Byli jsme čtvrtý ze sedmi! Super! Mám radost. Některé děti (a bohužel i rodiče) berou jako prohru už druhé místo. To mi přijde nejen smutné, ale i děsivé. Prohra je něco vzdát. Zkusit něco, ať už s větší nebo menší šancí na úspěch, to je vítězství. A vlastně i ten úspěch je ve výsledku relativní. […]