Užili jsme si Vánoce na blátě, krátké sněžení při novoročním přípitku, a pak v půlce ledna jsme se konečně dočkali. Dorazila konečně zima. Pořádná. Ladovská. Vydržela nám týden. Musíme se naučit se uskromnit a užívat si každého (zasněženého) dne. Během toho týdne jsem měla být v teple špitálu, nakonec jsem byla ráda, že jsem nebyla. Místo toho jsem si s dětmi užívala sníh a tahala je na bobech a fotila bělostnou nádheru, na kterou jsme se tak načekali. Kronikářsky jsem zaplesala, když po letech zamrzl rybník v obci! Ale stihla jsem ještě jednu věc.

Zastydět se. Zjistila jsem totiž při hledání náhradních ultrateplých oblečků, že zimní pytel kromě kousků pro děti pro případ sibiřských zim obsahuje i nezdravé množství doplňku pro velké zmrzlíky. Znáte to možná, období fialové si vyžaduje fialovou sadu šála-rukavice-čepice. A těch období je celkem dost, od oranžových, přes proužkové po pravé domácí. Udělala jsem tedy rychlý pytel a honem jej poslala dál, kde by se mohl zahřívající obsah zcela aktuálně hodit. Ono přeci jen vyřazovat zimní oblečení po zimě je hezké, ale může to být doslova s křížkem po funuse.

Protože to byla echt zima. Jakože extrémní kosa. Třicítky pod nulou, to tu dlouho nebylo. A taky tu PŘESTO dlouho nebylo to, že by si kdokoliv, koho jsem potkala, na tu šílenou klendru postěžoval. Ani stařičká paní sousedka, ta naopak díky množství sněhu zavzpomínala na své mládí a dětem tu užívačku přála. Ani pán držící hrablo, ač se jeho cestička hned za ním opět pokrývala novou vrstvou čerstvého prašánku. Protože se říká, že jsme specialisti na stěžování si na jakýkoliv druh počasí, vážně mi tahle setkání udržela úsměv na tváři. Možná mi tam přimrznul, ale stejně byl upřímný.

Co dál, když jsme zase „bez“? Aby si navnaděné nedovyváděné děti hrály s pěnou pivní, nezdálo se mi nejvhodnější. Není špatné, když dítko třetím rokem ve čtvrtek prý donese samojedničkové výzo. Aspoň pár prvních let to může vydržet. A tak jsme napustili vanu. Plnou pěny. A sněhové, respektive pěnové hrátky mohly začít. Ani nebyly potřeba rukavice (ač měly chuť si je pro efekt vzít) a skončilo to stejně jako venkovní hrátky – mokře. Ale s bonusem, kdy mokré bylo jen tělo a ne oblečení. Je prostě potřeba improvizovat. Protože zahřát vás i v tý největší klendře může mnohé.

P.S. Četli jste minulý blog a čekáte odpovědi? Ani já se jich nedočkala. Jsem na to prý příliš chudokrevná. Tak hlavně, že ne studenokrevná.