Moje (vánoční) nasávání

Moje (vánoční) nasávání

Kolem je to samý dokonalý úklid, celonoční pečení, naštvané nakupování a spěchající supící davy. Je lepší nenechat se do toho zatáhnout. Jinak si (zase) člověk zkazí celý prosinec. Není nejlepší mít v hlavě o advent myšlenku „Hlavně ať už je to za náma!“

Chce to nasávat tu správnou atmosféru. Ne tu, kde se všichni ženou a řeší, co komu kdo kdy jak a proč dát. Kdy stihnu tamto, ono a ještě k tomu tohle a nejlíp samozřejmě všechno najednou, protože na nic není čas nebo ho aspoň není dost. Na něco ale čas je. Je čas zavřít oči. Přestat sledovat okolní shon a v klidu se ponořit do vzpomínek. Jak vlastně voní Vánoce? Jak voněly, když jsme byli malí? Cítíme to pořád stejně?

Co si představíte, když zavřete oči a řeknete Vánoce? Co cítíte? Nejen srdcem, ale hlavně nosem. Protože ten připomene ty nejhezčí vánoční vzpomínky. Jak voní cukroví, právě včas vytažené z trouby. Jak voní pomerančová kůra, která se suší na topení. Jak voní skořice v horkém ovocném nápoji. Jak voní punč, který Vás zahřívá na zmrzlém adventním trhu. Jak voní (a lepí) smůla na stromečku.

Jasně, že oči nemůžeme mít zavřené pořád. Ale je dobré si připomenout pravou „chuť“ adventu. A vzpomenout si na to, až na nás přijde šílení ve frontě za pokladnou. Na fronty jsme si totiž odvykly a mladší si na ně ani nezvykly. A že se stávalo hodiny. Teď stojíme pět minut před kasou a šílíme, jaká je to hrůza. Přitom si při tom můžeme plánovat třeba to, jak všechno zvládnout tak, aby to bylo aspoň v relativním v klidu.

Důležité je na atmosféře zapracovat. Aby bylo co nasávat. Koupené cukroví, umělý stromeček a vůně v zásuvce to tolik nezachrání. Nic proti kupovanému cukroví, dneska se dá koupit opravdu kvalitní, ale… jakkoliv může být voňavé a chutné, přirozené aroma skořice a vanilky do celé domácnosti nepřenese. Přitom stačí jeden či dva druhy! Zavoní i stromeček, ač opadává, jakmile se ho lehounce dotknete.

A že téměř každý rok nějaký ten plech s cukrovím připálím nebo mi upadne, rozsypu ho a spící kocour je najednou čilý, rychlý a hlavně mu překvapivě sladké chutná? No, to přece taky k Vánocům patří. To je tak nějak tradice. To je ten zdravý a přirozený chaos, navozující milou vánoční klasiku. K chaosu hojně přispívají i děti. K chaosu i ke správné atmosféře. Protože je to hlavně jejich čas. Pro ně je to důležitá současnost.

A je potřeba jim ji dopřát. Současnou správnou milou voňavou atmosféru. Protože to je to, na co budou jako dospělí vzpomínat, když zavřou na chvilku oči, aby se zklidnili ve shonu blikajících stromků a vřískajících koled v obchoďáku. Najednou ucítí vůni z dětství. Možná díky tomu zpomalí svůj běh a poskytnou důležitou současnost svému dospělému já i svým dětem. Přesně takovou moc má atmosféra, když se správně nasává.

Někdy krátce, někdy obsáhleji, tak nějak o (mém) životě... Ale prej to má pár lidí podobně. Tak možná i o jejich životě. Možná i o tom Vašem.
Back To Top