Zasportovat si v létě je zívačka. Teda většinou. Komu se chce, najde si nejen čas, ale snadno i prostor k přívětivému venkovnímu akčnějšímu pohybu. Ale léto i babí léto už je za námi a s ním nastoupily méně příznivé a méně lákavé přírodní podmínky. Teď je otázka, jak s podzimním časem naložit.
Ten krásný barevný podzim je pryč. Pryč je čas, kdy jsme se procvičili už jen sbíráním kaštanů a hrabáním listí. Už nejde jen tak sednout na kolo a vyrazit na projížďku, zacvičit si na zahradě, zaběhat si v lese. Teda, samozřejmě, že to jde. Když se chce, všechno jde… Ale už ne „jen tak“. Už to vyžaduje více příprav a více plánování. A hlavně více statečnosti a odhodlání. Když třeba přijde déšť. Je takový rozdíl mezi letním a podzimním deštěm.
Když v létě sprchne, je to osvěžující a příjemné, člověka to rozradostní, obzvláště když má téměř jistotu, že v rámci deštíku zahlédne duhu. To zní jako příjemný sen. Zato takový listopadový déšť, to je spíš noční můra. Kapky jsou najednou obrovské a těžké. Vsáknou se všemi vrstvami oblečení a neskutečně studí. Ale má to i své výhody. Protože po letním deštíku se oklepete a pokračujete v předchozí aktivitě. Podzimní déšť vás donutí přibrzdit.
Na první pohled nevlídný sychravý podzim totiž přichází zřejmě proto, aby nás donutil si odpočinout. Usušit se, sednout si u kamen, dát si horký čaj nebo grog, zachumlat se do deky. Prohřát sepasivně. V létě nás hřeje dobrý pocit z pohybu, na podzim dobrý pocit z poklidu. Tento čas, který většinou ven opravdu neláká, jakoby předem preventivně nabádal k relaxu. Kouknete se z okna a vážně se vám tam nechce, když nemusíte. Přemluví se málokdo.
A je celkem zřejmé, proč se tolik z nás nepřemluví. A není to o lenosti. Jedná se spíš o podvědomou strategii. Je totiž potřeba nabrat síly na zimní radovánky, protože to už bude zase užívačka, která spotřebuje spoustu energie a hlavně stojí za to. A tu energii je potřeba nastřádat. Kdybyste jeli celý rok naplno, tak se v zimě už dost možná ani neudržíte na nohou. Natož na lyžích nebo na bruslích. A pořád jen sáňkovat taky není ono.
Pokud patříte mezi ty nejodolnější, kteří vydrží být akční úplně celý rok, tak vám patří obdiv. Ale vězte, že občas si užít klidu a tepla domova má taky své kouzlo. Často kouzlo podzimu. Nemějte proto nás ostatní, podzimně zachumlané, za slabochy. Jen nabíráme sílu. Občas si zajezdíme v teple domova na rotopedu nebo si zajdeme na skupinovou jógu. Nebo se projdeme. Ono jen zabojovat s větrem a deštěm je někdy zápřah.
Uvidíte v zimě, jak to zase rozjedeme naplno. Všechno to nakumulované teplíčko a síly uplatníme na sněhu a ledu. Nenechali jsme se odradit od sportu. Bojujeme po svém. Však máme v listopadu Den boje za svobodu a demokracii. Sedmnáctého. Státní svátek. A tak kromě myšlenek na původ svátku a vděku za svobodu svobodně poklidně kupíme energii na následující měsíce. Jako veverka, která kupí oříšky na zimu. Však jsme součást přírody.