Mladé duše, staré duše, chytnou rapla, chytnou kuše. Trefí se rovnou do cíle, ač dalekou jsou na míle. Láska to je nemoc bláznů, vyznání napíšu, a pak hned smáznu. (z chystané sbírky poezie)
Cesta za (po)city
Příběhy lidí, kteří navždy odešli, mám v hlavě a v srdci už dlouhá léta, dokonce desetiletí. Vzpomínky na ně se ve mně střádaly, přibývaly další, vlastně mě dlouho ani nenapadlo, že je dám někdy dohromady, na papír. Ale ani u první knihy nepřišel nápad s vydáním z mé hlavy. Jen jsem psala. A když mi už několikátý cizí člověk […]
O záložkách a zakládání
Jestli si na něčem zakládám, tak na svých oblíbených stránkách. Nejen na knižních, ale i na lidských. Na zakládání to já jsem mistr. Vlastně mistryně, abychom byli korektnější. Mně už se v životě podařilo založit ledacos. Třeba techničák. Ale o korektnosti a techničáku až někdy jindy. Ať si nepřetrhnu nit. Udržet myšlenku, to umí skvěle právě […]
Osmý týden doma: Začátek návratu
Po dvou měsících izolace to vypadá, že se začíná trochu náš malý svět vracet k normálu. Teda, ne že by se šlo do školy – aspoň většina ještě ne. Ne že bychom zcela odložili roušky. Ne, že bychom mohli na koncert. Ale děti už můžou na kroužky! Například. Odkroužené děti Je to takový zvláštní pocit. Člověk […]
Sedmej tejden doma: Čas na ponor(ku)
Kdo by to byl řekl. Sedm týdnů. To je dost. Pak otočíte kalendář a tam zjistíte, že do prázdnin ještě dva měsíce. Trochu mě to zarazilo. Ale vlastně tím pádem jakoby zhruba polovina za námi. Aspoň co se školy týká. Je třeba se udržet svěže a duševně fit, je třeba předcházet ponorce a meditovat. Každý […]
Kolikátej tejden doma? Šestinedělí!
Ani by mě nenapadlo, kolik společného má nouzový stav se šestinedělím. Ale když se nad tím pozastavím a zamyslím… Je to oboje zvláštní, náročný čas, plný nového a nečekaného. Čas, kdy je najednou všechno jinak. Lze namítnout, že šestinedělí je očekávatelné, ale kdo ho zažil, tak se tomu zasměje. Protože očekávat ho můžete, ale ono se […]
Pátej tejden doma: Učme v rytme
Jakmile se udělalo venku hezky, hned na mě sedla potřeba vyrazit ven a nasadit prázdniny. Nahlas jsem to samozřejmě (naštěstí!) neřekla, protože tenhle pokyn by jistě děti napoprvé i slyšely i poslechly. Ale nedá se svítit, i když svítí, musím držet dospěláka a držet i nadále školní program. Učení s učením omezeným Před časem bylo řečeno, […]
Čtvrtej tejden doma: Tady, teď a pak
Nejsem v první linii. Lidi v první linii obdivuju a myslím na ně. Moc jiného mi nezbývá. Já držím domácí linii. Je to právě 30 dní, co jsem nesama doma. Uznávám, že se to nedá srovnat s první ani s druhou linií. Ale jako… taky to není úplně med, pro nás, rozmazlené touhle bezpečnou klidnou pohodlnou dobou. Netrpíme […]
Třetí tejden doma: Trocha toho vděku
Věkem nemoudřím, ale čím dál víc mudruju. A protože mi právě na záda klepou kulatiny se čtyřmi křížky, mám pocit, že na to teď mám trochu nárok. Mám pocit, že světu chybí vděk, tak si zabilancuju s ním. Neznamená to, že jsme jako lidstvo úplně nevděční, ale možná to, že nejsme dost vděční. Když mluvím s pamětníky, […]
Druhej tejden doma: Bacha, lidi!
To se takhle člověk vzbudí s radostí, že sen i film o tom, že jsme poslední lidi na světě, je pryč. Že ty prázdné ulice se časem zase zaplní lidmi. Že pomine to neuvěřitelné TICHO, přehlušované jen zpěvem ptáků. Ty pak zas uslyším, jen když vstanu v pět ráno, ne celý den jako teď. Že se psi […]