Tak u nás muselo dojít na stříhání. A to nebyl nikdo ani moc zarostlý, konečky neroztřepené a zrovna jsme netvořili. Stříhal se „Kámen – nůžky – papír.“ Šlo o knihu Kniha příšer. Šlo o to, kdo ji dostane k narozeninám. Asi by to nebylo nijak divné, kdyby si stříhaly děti. Ale stříhal si synek a … […]
Včera‚ dnes a pozítří
Dorotka. Betynka. Anička. Tři favoritky pro variantu holčičího pohlaví. Nic seriálového, nic podle slavné osobnosti, nic dědičného. Po prvním ultrazvuku bylo jasno. Všechno je jinak. To prostě není Dorotka. Ani žádná jiná předem vymýšlená. Vzala jsem do ruky kalendář. Pěkně od ledna. Po pár měsících (v kalendáři, listování trvalo pár minut) padlo TO jméno. Jůženka! […]
Jako malá jsem se těšila na dospělost proto, že budu moct jíst neomezeně čokoládu. Sen jsem si splnila. Teď bych potřebovala někoho, kdo by mi to zakázal. Maminka mi ji přeje, prý na nervy. Kamarádky je baští se mnou ve velkém. Cvičitelka, že mi dodá energii. Manžel říká, že si mám zakázat nové kabelky a ne čokoládu. (Pokračování textu…)
Já a čokoláda
Kašlu na to‚ zapaluju…
Jedenáct dní nového roku to je doba, kdy vezme za své většina předsevzetí. Byl čtvrtý leden a kamarádka vytáhla krabičku. Podivila jsem se brzkému složení zbraní. Vždyť já už bych neměla žádnou rebelii, pokrčila rameny podle mě jinak dokonalá matka čtyř dětí a vdechla potřebnou dávku. Pěkně to zapadlo do mojí teorie, že DOKONALOST PROSTĚ […]
Učím (se) číst
Čtu už dobrých třicet let. Ale znáte to, někdy je na to času víc (mateřská, dovolená) a někdy míň (pracovní frmolení). A protože mám ráda paradoxy a nerada nečtecí časy, našla jsem si chvilku i v (mezi)čase. Poslední dobou tak víc čtu. Možná i proto, že se mi stále víc hromadí další knížky, tipy na ně […]
Už je úterý!
Jejda, od začátku roku nemám poprvé blogové pondělí. Nejdřív jsem se lekla, a pak mi došlo: není to žádnej průšvih. Je štěstí mít práci. Je štěstí mít práci, která vás baví. Je štěstí mít spoustu práce, která vás baví (ťukťukťuk). A je potřeba být flexibilní, což se prý dneska už nemá psát do životopisů, protože […]
Miluju vymalovávání
Antistresové omalovánky jsou trend. Je to super už proto, že je co dávat k narozeninám téměř každému, kdo “nic nechce” nebo “už všechno má”. Dárek v podobě vymalovánek a/nebo pastelek je prostě téměř jistota. Své kmotřičce jsem dala speciální sadu se zlatou, stříbrnou atd. a podle mě měla radost větší, než kdybych jí dala kožíšek. […]
Zakázané ovoce
Když jsem si něco zakázala sama, většinou mi to jednak nevydrželo a jednak mě to k tomu o to víc lákalo a hlavně jsem to většinou nakonec porušila. Nejčastěji to bylo předsevzetí á la “nebudu jíst čokoládu”, v další fázi jsem zvolnila na “nebudu jíst tolik čokolády” a v poslední fázi “nebudu jíst čokoládu aspoň […]
Už tam budem?
Toto je u nás zřejmě nejoblíbenější cestovatelská věta naše číslo 1. Nesmírně úspěšná, jinak by neměla během jedné jízdy třeba i sto repríz! Kterému divadelnímu kusu by se o tom nesnilo. Pravda, je lehce jednotvárná a pro okolí velice znavující. Moc se totiž neobměňuje. Další lehce upravené texty tohle „dílo“ doplňují: 2. „Kolik je to ještě […]
Úděl domácí úči
Dneska mi úspěšně odmaturoval můj druhý student. Prožívala jsem to s oběma. A byla jsem pyšná, když mi přišla zpráva: „Hi, mám to!“ A byla jsem pyšná, že mi to napsali mezi prvníma. Rodiče, nejlepší kámoši a domácí úča. Ještě než to šli zapít. Stala jsem se zvláštní součástí rodiny. Nedokážu se odosobnit. Nedokážu odučit a […]