Pondělníky

Druhej tejden doma: Bacha, lidi!

To se takhle člověk vzbudí s radostí, že sen i film o tom, že jsme poslední lidi na světě, je pryč. Že ty prázdné ulice se časem zase zaplní lidmi. Že pomine to neuvěřitelné TICHO, přehlušované jen zpěvem ptáků. Ty pak zas uslyším, jen když vstanu v pět ráno, ne celý den jako teď. Že se psi […]

Pondělníky

První tejden doma: Klídek, piánko

Dětem se splnil odvěký sen. Není nad léčbu realitou. Myslím, že po pár týdnech (nebo měsících, to mám až děs psát!) pošupajděj bez výjimky s radostí do zařízení a už nikdy nebudou tohle přání opakovat. Protože i největším peciválům dojde, že je vlastně fajn občas vypadnout z domova. A(le) jednou… jednou budou svým dětem a vnoučatům vyprávět, […]

Životníky

(Opět) Nový začátek

Máloco je tak krásné jako rozzářené dětské oči. Spoustu takových párů je vidět v první školní den před třídami s jedničkou na dveřích. Sice už někteří (hlavně ti, kteří mají starší a tudíž školně zkušenější sourozence) tuší, že to nebude úplně zívačka, ale přeci jen po školních přípravkách se tam vlastně těší. Někteří nepokrytě, jiní aspoň vnitřně, aby […]

Životníky

Já a (velikonoční) naděje

Plno vajec Velikonoce jsou pro mě osobně náročný čas. A to nejen kvůli tomu, že moje dítě je alergik na vejce. Ač zrovna to je celkem problém, protože české Velikonoce jsou na vejce dost vysazené.  Malovat kraslice, vyhodovat vařená vejce, a pak snášet nějaký ten (tý)den vaječné svačiny spolužáků, to máme pár týdnů nervů. Na […]

Pondělníky

Otočme list lásky

Miluju jídlo. Nemám teď skoro co jíst, což je kruté. Ale co by bylo horší? Nemít koho milovat a co číst. A já kromě svých nezdárných dětí miluju zdárné čtení. Však se říká: pověz mi, co jíš/zda čteš a já ti povím, kdo jsi. Jídlo pro teď nechávám ležet (sk)ladem. Když někomu jako padesátikilová odmítnu nabízený kousek jídla nebo pozvánku na dort se slovy, […]

Životníky

Moje (vánoční) nasávání

Kolem je to samý dokonalý úklid, celonoční pečení, naštvané nakupování a spěchající supící davy. Je lepší nenechat se do toho zatáhnout. Jinak si (zase) člověk zkazí celý prosinec. Není nejlepší mít v hlavě o advent myšlenku „Hlavně ať už je to za náma!“ Chce to nasávat tu správnou atmosféru. Ne tu, kde se všichni ženou a řeší, […]

Životníky

Sportem ku zdraví

Zasportovat si v létě je zívačka. Teda většinou. Komu se chce, najde si nejen čas, ale snadno i prostor k přívětivému venkovnímu akčnějšímu pohybu. Ale léto i babí léto už je za námi a s ním nastoupily méně příznivé a méně lákavé přírodní podmínky. Teď je otázka, jak s podzimním časem naložit. Ten krásný barevný podzim je pryč. Pryč je […]

Životníky

Do starého železa

Být dítě je užívačka. Teda většinou. Škoda jen, že to člověku často dojde, až když už je pozdě. Neboli když už je dospělý. Dítě často opakuje, že už chce být dospělé, protože v tom vidí samé výhody. Být dospělý je totiž super. Protože se bude moct večer koukat na televizi (jako by tam šlo něco zajímavého). Protože […]

Pondělníky

Staré záře nad bednou

Rozhodla jsem se přesunout v domě pár beden. A pár tentokrát rozhodně nejsou jen dvě. A některé z nich se se mnou nepřesouvaly poprvé. Jedna se mnou dokonce zažila všechna stěhování. Nejdřív byla poloprázdná, teď už je plná zhruba ze tří čtvrtin. Je to bedna plná vzpomínek. Dalo by se říct spíš truhla, protože v […]

Pondělníky

Kalhoty

Měla jsem oblíbený kalhoty. Cítíte tu neaktuálnost v tom „měla“? Cítíte tam ten můj smutek, tu bolest? Tu tragičnost situace? A dodávám, že pouze tragičnost, žádná filmově oblíbená tragi-komičnost. Ani trochu komiky. Žádná veselá scénka, kdy se okolí a nakonec i postižený jedinec popadá za břicho. Nikdo se při tom nesmál. Ani potom. Jestli jste tu […]

Back To Top