Zvolala jsem směrem ke kamarádce při vstupu do kavárny a způsobila tím menší lokální paniku. Nedošlo mi hned, že jen ona ze všech přítomných v kavárně ví, odkud jdu a že nenesu nákazu, ale zprávu o čerstvém očkování. Za menšího hlomozu spolukavárenských povalečů, doprovázeným kombinací vyděšených a vyčítavých pohledů, jsem usedla. Polohlasem určeným tentokrát cíleně opravdu všem místním jsem dodala, že mě právě doktor přeočkoval proti tetanu. Všichni se vrátili pohledem ke svým lattéčkům, raw zákuskům a mobilům, chaos byl zažehnán. Aspoň pro okolosedící. Pro mě právě začal.

Dovolená povolena

Přeočkováním totiž odstartovala moje příprava na zdravotní dovolenou. Ta mi DNES začíná. Dovolená je to proto, že jsem si dovolila udělat si po třech letech několik dní opravdového nicnedělání. Nebudu ani překládat, ani doučovat, což jsou moje dvě základní výdělečné činnosti. Pracovávám i o prázdninách, o dovolené nebo o Vánocích, protože takový život na volné noze prostě je a (i) proto mě baví. Baví mě, že není „od-do-vý“. Přesto, že nebudu pracovat, nebyla jsem schopná nevzít si s sebou aspoň malý kapesní aj-čj slovníček. Jednak člověk nikdy neví a jednak jsem bez něj prostě tak nějak nesvá a ne nezávislá.

Svobodně k nesvobodě

Svobodu považuju za jedno z nejdůležitějších. A teď mi asi bude dočasně chybět. Ale můžu si za to sama. Ne že bych něco provedla. Jen jsem rodila. A příliš cvičila. A do toho jsem drobné postavy. Což by se mohlo zdát jako nevinné záležitosti, první činnost dokonce bohulibá a druhá sportumilá. Ale za to si můžu sama, to jsem si svobodně a dobrovolně vybrala. Za třetí záležitosti můžou geny, ale stěžovat si nebudu. Geny přitom můžou i za můj styl stravování. Kdo mě (a mé děti, které dědily stejnou měrou do další generace) nezná, diví se, jak moc se vzhledem ke svým tělesným konstrukcím cpeme.

Změna zákroku?

Začala jsem se z lehké nervozity cpát ještě o něco víc před pár dny, když se přiblížil na kalendářní dohled termín mojí operace. Doufám proto, že při přijetí mi lékař nesdělí, že jsem objednána na sešití břišních svalů, nikoliv na liposukci. Přátelé mi už pár týdnů dodávají odvahu a sladké zásoby, protože vědí, že pomeranče jsou zdravé, ale čokoláda léčí. Zajímavé byly i výsledky všech předoperačních vyšetření, bylo zapotřebí na 18 výsledků, k zaznamenání hodným patří sdělení sestry (zdravotní), že mám cholesterol jako dítě. Načež mi můj bratr (rodný) položil otázku, jestli tím bylo míněno zdravé dítě.

Zpomalený film

Jsem zvyklá spíš na rychlé tempo á la „šup, šup, ať to lítá“. Teď mi trochu přistřihnout (břišní) křidélka, takže se mi podle dostupných informací z první ruky nebude nějaký čas tak lehce poletovat. Určitě i to pro mě bude zajímavý pohled na svět. Zpomalený. Jak po návratu, tak přímo těch pár dní v nemocnici. Tolik bojuji za to, aby senioři nebyli nuceni jen nečinně ležet a koukat v zařízeních do stropu, teď bude moje vcítění se ještě silnější. Mám sice s sebou knížky. Ale tuším, že nějakých 70 hodin v kuse se číst asi nedá. Nicméně je to zajímavá výzva, mám s sebou šest kousků, tak uvidíme, kolik jich ne-zvládnu.

Spousta otázek

Bude se mi stýskat? Budu se nudit? Bude to fakt tak bolet? Budu mít hlad? Budu dočasně zpomalená? Bude mi chybět kavárenské prostředí? Bude to pro mě životně přínosný zážitek? Na spoustu otázek musí člověk čekat celý život. Já na většinu budu vědět odpověď během jednoho týdne, což se dá vydržet. Stejně jako očekávaná bolest. Můj žebříček vede čištění zubních kanálků, následované porody. Doufám, že se sešívání svalů neprocpe na přední příčky. Děti mám předtrénované na výpomoc po návratu, od stlaní postele po péči o maminčiny tkaničky.

P.S. Ať už Vás v (tomhle) týdnu čeká cokoliv, kéž je to veselé, nenudné a bezbolestné.